Měď v zahradním jezírku

Měď, která je významná pro tvorbu životně důležitých enzymů, patří mezi stopové prvky, které jsou součástí výživy mnohých živočichů. Pomáhají ale jen v malém množství, ve vyšší koncentraci je měď naopak pro zahradní jezírka a jeho obyvatele nebezpečím.

Hranici bezpečného množství mědi lze velmi snadno překročit. Mohou za to především nejrůznější vnější vlivy, jako jsou měděné rozvody nebo hnojiva. Nebezpečí hrozí především v mělké vodě zahradního jezírka, kdy může i při nízké koncentraci dojít k vážnému poškození živočichů v jezírku a jeho okolí.

Měď je neštěpitelný prvek, což znamená, že je neodbouratelný, takže se dlouhodobě usazuje v sedimentu jezírka. Tím je tento prvek pro zahradní jezírko velmi nebezpečný. V případě, že by došlo ke snížení pH a tvrdosti vody hrozí, že se měď vázaná v sedimentu uvolní a tím může dojít k úhynu ryb.

Kromě měděných rozvodů a hnojiv se měď do zahradního jezírka může velmi snadno dostat v přípravcích proti řasám. Měď obsahují například algicidy, které, i když se budete striktně držet doporučeného dávkování, způsobí překročení bezpečných hranic množství mědi ve vašem jezírku. Jejich účinek na zničení řas by totiž jinak byl nedostatečný.

Obecně se udávají tyto hodnoty toxicity mědi pro vodní živočichy, které mohou vést k jejich poškození:

- 0,03mg/l pro řasy, především modré a bakterie (včetně filtrační bakterie),
- 0,08mg/l pro vodní rostliny,
- 0,10mg/l pro ryby.

Pro zničení řas a bakterií tedy stačí opravdu nepatrné množství mědi. V případě opakovaných aplikací ale hrozí velké nebezpečí také vodním rostlinám a rybám v jezírku. Jak už bylo totiž řečeno, měď není odbouratelná, naopak se dochází k jejímu shromažďování. Pokud poté dojde k poklesu pH a tvrdosti vody, dojde také k úhynu ryb.

Abyste snížili množství mědi ve vodě, nainstalujte do svého zahradního jezírka filtrační válce, které na sebe dokážou kromě živin pro řasy vázat také měď.

 

Datum: 10.2.2015 | Rubrika: Aktuality